Home » Školení » Tvorba WWW – HTML » Logická struktura

Logická struktura

Logické struktuře webu jak ji vidí uživatel, by měla odpovídat i adresářová struktura, kterou pro soubory vytvoříte.


Soubory webu si můžete ukládat do adresářů, jak jste zvyklí u normálních souborů. Všechny soubory byste měli mít na serveru v jednom adresáři a v jeho podadresářích. Je pak vlastně jedno, kolik si uděláte vnořených podadresářů a jak to budete dělat. Jde o to, abyste v tom měli přehled.

Jména souborů

Svoje HTML soubory byste měli pojmenovat podle následujících zásad:

  • Nepoužívejte češtinu ve jménech souborů a adresářů. Jestli to někde funguje, neznamená to, že to bude fungovat všude.
  • Nepoužívejte mezery.Všude, kde chcete ve jménu souboru naznačit mezeru, dejte mínusko, např. hezke-odkazy.html.
  • V názvu souboru se nesmí používat znaky / \ * : ? # < >.
  • Doporučuji zadávat všechna jména souborů malými písmeny. Adresa k souboru je totiž case-senzitivní, což znamená, že záleží na velikosti písmen (podle standardu, v praxi na linuxovských serverech, kterých je většina), takže se můžete zadáním špatné velikosti písmenka snadno splést.
  • Používejte taková jména, u nichž poznáte, co soubor obsahuje.

Jako přípona užívaných souborů se používá html nebo htm. Doporučuju používat příponu html, přípona htm je již používána minimálně. Nicméně, pokud budete mít při brouzdání špatnou adresu, můžete zkusit změnit html na htm nebo naopak.

Adresáře (neboli složky)

Několik doporučení:

  1. Pro jména adresářů platí totéž, co pro jména souborů: bez mezer, háčků atd., nejlépe malými písmeny. Obzvlášť zdůrazňuji srozumitelnost — jméno adresáře je nyní vlastně součást adresy.
  2. Nedělejte příliš složitě zanořené struktury.
  3. Není chybou nechat všechny soubory ve stejném adresáři. Problém pak občas nastává pouze při použití FTP — adresáře s mnoha položkami se pomalu načítají. A hlavně jde o to, abyste se v tom po čase vyznali.
  4. Je zvykem dávat obrázky do speciálního adresáře, může být nazvaný např. img nebo images.
  5. Soubory, které už nebudete měnit, si dejte do samostatného adresáře. Usnadní vám to aktualizaci, správu a nahrávání webu na server.

logicka struktura

Přesouvání a přejmenování souborů

Když soubor přesunete nebo přejmenujete, měníte mu URL, tedy adresu. Proto byste tedy měli zároveň změnit adresu všech odkazů, které na přesunutý soubor odkazují.

U starších zavedených stránek to může být problém. Jak to řešit:

  • Nepřesouvejte a nepřejmenovávejte soubory zbytečně.
  • Na starém místě raději nechejte nějaký čas kopii, ať to nehlásí chybu 404 nenalezeno.
  • Prevence: neodkazujte stránky příliš hustě, nedělejte pavučinu, ale strom. Potom to stačí změnit na dvou třech stránkách, ne na sedmi.
  • Kdo používá FrontPage, Dreamweaver, HomeSite nebo jiné moderní editory, má usnadněnou správu vlastních souborů, protože tyto programy umí (v rámci aktuálního webu) při přejmenovávání souborů změnit všechny odkazy mířící na přesouvaný soubor.
  • Další způsob jak změnit všechny vlastní odkazy na změněný soubor, je pomocí programu, který umí prohledávat adresář a měnit v něm jeden řetězec na druhý. Pokud vím, umí to UltraEdit, HomeSite, či PSPad, nebo si můžete napsat jednoduchý skript v Perlu, Sedu nebo Vimu.
  • To je řešení odkazů z vlastních stránek. Jestliže ale na přesouvanou stránku odkazuje někdo cizí, musí se mu napsat a požádat, aby změnil odkaz.

Je potřeba si uvědomit, že i po opravě všech odkazů nemusí čtenář stránku nalézt. Je to tím, že stránka, ve které kliknul na odkaz, se může načíst z klientovy cache paměti, takže neopravená.

Další problém pro přesunuté stránky představují vyhledávače. Některé z nich nekontrolují příliš často, kam se která stránka poděla, takže to potom čtenářům bude hlásit 404 nenalezeno.

Startovní soubor

Každý server má nastavené jméno startovního souboru. Na většině serverů se to dá nastavit (dokonce i pro ten který adresář), ale málokdy se to mění. To znamená, že si od správce vašeho serveru musíte zjistit, jak se ten startovní soubor má jmenovat. Nejčastěji se používá název index.html. Takto pojmenujte soubor se svou hlavní stránkou.

Teoreticky si tak lze představit asi tucet různých jmen. (Pokud si nejste jisti, jak se startovní soubor má jmenovat, tak zkuste index.html, skoro jistě bude fungovat.) Další možností může být název default.html

Když vede odkaz ne na soubor, ale na adresář (adresa končí lomítkem), podívá se server, jestli v tom adresáři je startovní soubor.