Home » Školení » Internetový design » Programming HTML

Programming HTML

… pro nakódování šablon.


Kód téměř nikdo ho sice nevidí, ale na pozadí stránky zajištuje, aby se správně zobrazovala ve všech webových prohlížečích. Na stránkách, které vytváříme dodržujeme v maximální možné míře doporučení a standardy konsorcia W3C, ale respektujeme také poměrně velké množství chyb a rozdílů u webových prohlížečů.

Pokud používáte nějaký grafický (wysiwyg) editor jako třeba FrontPage, nemusíte se o HTML starat. Ale jen do chvíle, než nastanou problémy. Takže lepší je naučit se rovnou HTML.

Zobrazení zdrojového kódu

Každá stránka je na disku nebo na serveru uložena ve formě zdrojového kódu. Ten kód je psaný v jazyce HTML.

Když si chcete zdrojový kód prohlédnout nebo upravit, zadejte z menu prohlížeče příkaz Zobrazit > Zdrojový kód (případně View > Source, může se to jmenovat i jinak, někdy je to na pravém tlačítku). Otevře se nějaký program a v něm bude zdrojový kód. Ten program je nejčastěji Poznámkový blok (Notepad), ale může to být i jiný program. Zkuste si zobrazit zdroj, třeba teď hned.

Zobrazení zdroje v Internet Exploreru

Jeden soubor lze otevřít ve dvou různých typech programů:

  • v prohlížeči — to je zobrazování
  • v editoru — to je úprava

V praxi vypadá práce se stránkami právě tak, že si otevřu jeden soubor ve dvou programech — v prohlížeči a v editoru.

Přepisováním zdroje se mění stránka. To je způsob, kterým se stránky vytvářejí a mění.

Práce ve dvou programech

S HTML se pracuje tak, že se jeden a tentýž soubor otevře ve dvou různých programech. Jestli se chcete pustit do experimentování, musíte tohle zvládnout.

Jak si vytvořit stránku:

  1. Najděte si HTML soubor na disku. Pokud nevíte, jak na disku vytvořit HTML stránku, přečtěte si postup pro začátečníky, případně postup ještě blbuvzdornější.
  2. Otevřete ho v prohlížeči, nejčastěji prostě dvojklikem (prohlížeč je výchozí otevírací program)
  3. Potom jděte znovu na disk a tutéž stránku otevřte v Poznámkovém bloku nebo jiném editoru. To není úplně snadné, naštěstí existuje víc možnosti (pravé tlačítko > Otevřít v programu, přetáhnout soubor na ikonu Poznámkového bloku nebo otevřít Poznámkový blok a přes Soubor > Otevřít soubor najít). Komu se stránka otevřela v Internet Exploreru, může použít příkaz Zobrazit Zdroj, ten stránku otevírá v Poznámkovém bloku a dá se rovnou upravovat.

Nyní by měl být stav ten, že v jednom programu je soubor otevřený v prohlížeči (např. Internet Explorer, Firefox), ve druhém programu je soubor otevřený v editoru (např. tedy Poznámkový blok). Nyní:

  1. Změňte obsah v editoru.
  2. Uložte.
  3. Přepněte se do prohlížeče.
  4. Obnovte stránku (např. klávesou F5). Měla by být vidět změna.

Nultý příklad na HTML

Kus HTML kódu: <b>Tučný text</b>, <i>text kurzívou</i>. se v prohlížeči zobrazí takto:

Tučný text, text kurzívou.

Značky v ostrých závorkách určují smysl a vzhled dokumentu a říká se jim tagy. Tagy = značky.

HTML soubor je obyčejný text obalený značkami, které se nazývají tagy.

  • Tagy určují, jak bude text vypadat, tedy jakou bude mít formu.
  • Všechny tagy jsou uzavřeny v <ostrých závorkách> .

Co není v ostrých závorkách, je text, který se bude zobrazovat. Symbolicky zapsáno: <tag> text </tag> a zase text a <tag> a zase text

První příklad — struktura HTML

<html>
<head>
<title>Má první stránka</title>
</head>

<body>
Moje první html stránka.A nějaké další texty.
</body>
</html>

Tento příklad si můžete zobrazit v prohlížeči.

Co znamenají jednotlivé tagy:

<html> začíná dokument
</html> končí dokument
<head> a </head> začíná a končí hlavičku, která se sice nezobrazuje, ale obsahuje některé důležité údaje, například
<title> a </title>, vymezující název dokumentu (může se lišit od jména souboru)
<body> Co je mezi <body> a </body>, se bude zobrazovat. <body> je tag, kterým začíná vlastní tělo dokumentu (angl. body = tělo).
Tímto příkladem jsem popsal základní strukturu dokumentu. Výše uvedené tagy by měl obsahovat každý html soubor.

Jestli si chcete hrát s HTML stránkou, je dobrý nápad zkopírovat si výše uvedený kód do nějakého souboru k sobě na disk a provádět experimenty.

Párové tagy

Jak je zřejmé z příkladu, vyskytují se tagy ve párech a , kde ten první tag něco začíná a druhý něco končí. To lomítko znamená, že jde o uzavírací tag. Příklady párových tagů:

  • <head> je začátek hlavičky a </head> je její konec
  • <body> je začátek těla stránky a </body> je konec těla stránky
  • <b> je začátek tučného textu a </b> je konec tučného textu

a tak dále. Kromě takto párových tagů se vyskytují ještě tagy nepárové, které uzavírací tag nemají, ty ale nejsou časté. Příklady nepárových tagů:

  • <img> je tag pro obrázek a nic jako </img> v HTML neexistuje
  • <br> je tag pro řádkový zlom, ale nic jako </br> neexistuje

Některé nepárové tagy probírám níže.

Druhý příklad – změna vzhledu

<html>
<head>
<title>Má druhá stránka</title>
</head>
<body>
<h1>Nadpis</h1>
<p>Odstavec s <b>tučným textem</b>, s <i>kurzivou</i>.
<span style=“color: red;“>Červený text.</span></p>
<h2>Nadpis druhé úrovně</h2>
<p>Odstavec s <i><b>tučnou kurzivou. </b></i><br>
Text po zalomení řádku patří do téhož odstavce.</p>
</body>
</html>

Také tento příklad si můžete zobrazit v prohlížeči.

V příkladu jistě vidíte strukturu, která je společná s prvním příkladem. Vyskytují se tu ale nové tagy:
<h1>, </h1> vymezení nadpisu první úrovně.
<h2>, </h2> nadpis druhé úrovně (mezinadpis, nadpis kapitoly). Dá se použít až šest úrovní nadpisů (tedy <h1>, <h2> až <h6>). Vykreslují se různě velké podle důležitosti.
<p>, </p> vymezení odstavce. Možná vůbec nejpoužívanější tag. Po jeho konci prohlížeč automaticky zalomí řádek a udělá vertikální mezeru.
<b>, </b> text mezi těmito tagy bude tučný.
<i>, </i> kurzíva
<span>, </span> dvojice tagů vymezující nějak odlišný text.
<span style=“color: red“>, </span> V tomto případě má obalený kus textu červenou barvu písma. Jde o první příklad tagu, který má tak zvaný atribut. Atributem je „style“ a má hodnotu „color: red“ (angl. barva: červená). Pomocí tohoto atributu style= se dá detailně nadefinovat vzhled textu, obaleného libovolným tagem. V praxi má většina tagů nějaký atribut, zatím jsem se tomu vyhýbal.
<br> zalomení řádky, takzvaný měkký enter. Text po tomto tagu bude vždy začínat na novém řádku, ale není to nový odstavec. Pozor, tento tag je nepárový, to znamená, že
žádné </br> neexistuje!
Nyní už umíte všechny tagy nezbytné pro práci s textem.

Třetí příklad – pozadí a odkazy

V tomto příkladu se pokusím nastínit dvě nesouvisející věci, už poněkud těžší

<html>
<head>
<title>Třetí příklad, barva pozadí a odkazy</title>
</head>
<body style=“background-color: green; color: yellow;“>
<h1>Pozadí a odkazy</h1>
<p>Obyčejný text.</p>
<p>Odkaz na <a href=“http://www.seznam.cz“>Seznam</a>. </p>
<p><a href=“priklad2.htm“>Odkaz na příklad 2.</a></p>
</body>
</html>

Zobrazte si příklad v prohlížeči a zkuste funkčnost odkazů. Máme tady nový tag <a> a nějaké další atributy.

<a href=“adresa“>text odkazu </a> text (nebo obrázek) mezi těmito dvěma tagy se zobrazí jako text odkazu („a“ jako angl. „anchor“ = odkaz). Po kliknutí na něj se prohlížeč přepne na adresu, která je zadaná atributem HREF.

href: atribut tagu „a“ se rovná cestě k odkazovanému souboru. Používá se zde buď relativní, nebo absolutní adresa.

absolutní adresa: používá se ve formě http://www.atakdále.cz. V příkladu je takto použita adresa Seznamu.

relativní cesta: pokud se chci odkázat na jiný svůj soubor, je zbytečné vypisovat tam to http:// a celou cestu. Nejlepší je, když je odkazovaný soubor ve stejném adresáři jako ten aktuální. Pak se na něj dá ukázat relativně. Stačí zapsat jenom jméno souboru a prohlížeč to pochopí. (V příkladu je takto odkázaný druhý soubor priklad2.htm.) Jestliže je ten cílový soubor v jiném blízkém adresáři, stačí napsat href=“adresář/soubor.htm“. Pro nadřazený adresář se používají konvenční dvě tečky. Odkazy podrobněji rozebírám jinde. Příklady relativní cesty.

<body style=“background-color: green; color: yellow;“> způsob, jak stanovit barvy celého těla dokumentu.

style: atribut tagu <body>, který určuje vzhled celého dokumentu. V tomto případě nastavuje barvu pozadí stránky (background-color) na zelenou a barvu textu (color) na žlutou. Atribut style už jsem použil v předchozím příkladu. V zásadě se již jedná o použití kaskádových stylů = CSS. Kaskádové styly jsou základní prostředek na úpravu vzhledu stránek. Atributem style se dá měnit vzhled. Napsal jsem přehled zápisů style.

Obecná syntaxe HTML

HTML má několik málo zásad, které je dobré zmínit.

  • Nezáleží na velikosti písem, <body> je totéž co &tl;BODY>
  • V adresách a jménech souborů záleží na velikosti písmen, nesmějí tam být mezery a čeština.
  • Tagy, které prohlížeč nezná, jako by nebyly.
  • Na začátku tagu nesmí být mezera, třeba < br> je špatně.
  • Dvě mezery po sobě (nebo víc) mají stejný význam jako jedna mezera.
  • Konec řádku ve zdroji se chápe jako mezera.
  • Jména atributů je dobré dávat vždy do uvozovek, ale není to úplně nutné, pokud uvnitř nejsou mezery.
  • Speciální znaky typu © se do zdroje zadávají jako posloupnost znaků &něco; například © , pevná mezera je
  • Poznámka se do zdroje vkládá mezi značky

Obrázky, čáry, zarovnání

Obrázek se do dokumentu vloží nepárovým tagem <img src=“obrázek.gif“> Src (jako source = zdroj) se opět může zadávat relativně nebo absolutně. Napřed je třeba mít obrázek připravený jako soubor. Aby se obrázek zobrazil ve všech prohlížečích, musí to být soubor typu gif nebo jpg. Tag <img> má spoustu dalších atributů, které nyní opomíjím, podrobně vše v kapitole o obrázcích.

Čára

Horizontální čára se dá vložit tagem <hr>. Má to nějaké atributy, které nastavují šířku, zarovnání a barvu.

Zarovnání odstavce na střed

Většina objektů (odstavce, tabulky, obrázky) na stránce se může zarovnat vlevo, na střed nebo vpravo. Dělá se to obecným atributem style a vlastností text-align, která má hodnoty left, center nebo right. Například tento odstavec je deklarován zápisem p style=“text-align: center;“ > a je zarovnaný na střed.

Text převzat z http://www.jakpsatweb.cz